Náušnice Slzy z prastaré studny

Jakoby je utkala sama voda a čas.

Tyto ručně šité náušnice připomínají klenot ukrytý na dně lesní studny – tam, kam dopadá jen ten nejtišší paprsek světla. A přesto právě tam vzniká něco, co nelze přehlédnout.

Zelené a zemité tóny se prolínají jako mech, kameny a voda v pohybu. Broušené ohňovky zachycují světlo jako kapky rosy a korálky Miniduo spolu s japonským rokail Toho Round vytvářejí strukturu, která je pevná, ale působí téměř živě.

Zapínání ve staroměděném tónu dodává náušnicím hloubku a nádech starých časů – jako by patřily k něčemu dávnému, co se dochovalo až do dneška.

Jsou výrazné, ale ne křiklavé.
Tiché… a přesto nepřehlédnutelné.

Pro ženy, které cítí, že krása nemusí být hlasitá, aby byla silná.

💎Detaily srdcem vybrané

• ručně šité korálkové náušnice
• korálky Miniduo
• broušené ohňovky
• japonský rokail Toho Round
• Zapínání: klapky z bižuterního kovu (bez obsahu niklu)
• Barva kovu: staroměď
• Délka: cca 55 mm
• Průměr: cca 34 mm

✨ Proč je nosit

Protože některé věci nemusí zářit nahlas.
Stačí, když mají hloubku.

A tyhle náušnice ji mají.
V každém detailu.

✨Příběh střípku

Kdysi dávno, hluboko v lese, kde stromy rostly tak dlouho, že si pamatovaly první déšť, stála studna.

Nebyla označená.
Nebyla na mapách.

A přesto o ní lidé věděli.

Nechodilo se k ní pro vodu.
Chodilo se k ní pro odpovědi.

Říkalo se, že kdo se do ní podívá, neuvidí svou tvář…
ale to, co v sobě nese.

Mnozí odešli rychle.
Někteří se nevrátili.

A pak tam jednou přišla žena, která už nehledala.
Jen byla unavená z hluku světa.

Sedla si na okraj studny a dlouho mlčela.

A tehdy se hladina pohnula.

Ne prudce.
Jen tak, jako když se voda nadechne.

Z jejího středu vystoupily drobné kapky – ne vody, ale světla.
Zelené, zlaté, hluboké jako les po dešti.

Dopadly ženě do dlaní.

Neptala se proč.
Jen věděla.

Odnesla si je s sebou…
a z těch kapek vznikly tyto náušnice.

Od té doby se říká,
že kdo je nosí,
nenese na sobě jen šperk.

Nese v sobě ticho, které léčí.
Hloubku, která drží.
A klid, který se nedá naučit — jen najít.

A někdy, když se světlo opře do jejich povrchu,
se na okamžik zdá,
že se v nich ta studna znovu otevře.

Tichá.
Starobylá.
A pravdivá. 🌿💧✨

Autorka návodu: Nela Kábelová